Když mi byly 2 měsíce...

Moje nová panička...

Moji noví páníčci jsou z Č. Budějovic a přijeli si pro mě, jak slíbili.

Už papám granulky, dostala jsem jich spousty na cestu. Se všemi jsem se rozloučila a vydala se autem do nového domova.

Jaké bylo moje překvapení, když nás u vrat začala vítat velká berňačka, které páníčci říkají Sára. Chvilku mě očuchávala a tak jsem na ní zaštěkala. Chtěla jsem si s ní hrát, ale vrčela na mě, protože si myslela, že jsem malý vetřelec. Začala mě ignorovat, zle se na mě dívat a odhánět od páníčků.

Trvalo to celých 11 dní, než mě začala olizovat a přinesla mi míček na hraní. Měla jsem z toho velikou radost a od té doby jsme nerozlučná dvojka. Tahám ji za uši a ocas, honíme se a chvíli jí nedám pokoj. Mám zoubky jako jehličky a tak když jsem ji začala kousat, hned na mě zavrčela a já vím, že si musím dávat pozor. Za to do páníčka můžu hryzat jak chci. (ještě dělám loužičky)

Já, Sára a můj nový páníček