Když mi bylo 5 měsíců...

Páníček nám se Sárou postavil krásný velký pelíšek. Je krásně měkkoučký, protože panička dala dospod silný molitan. Po několika dnech jsem to už nevydržela, vytahala ho a rozkousala na padrť. Dostala jsem vynadáno, ale stálo to za to.

Našla jsem si novou hru:

Skáču na fasádu sousedovic domu. Dělá to krásná razítka mých tlapek. Panička to vypucovala, tak jsem to ještě několikrát zopakovala. Pořád to čistí. Nechápu.

Už si umím na povel sednout, na zavolání přiběhnout a nosit páníčkům míček. Ale když jsem spolu se Sárou, tak na to kašleme obě dvě. Hlavně, že můžeme běhat po louce a honit zajíce.

Sára mě naučila škrabat na dveře a páníček nám otevře. Tak mě napadlo skočit rovnou na kliku a otevřít si sama. A to Sára neumí !!!   Páníčkům se to sice moc nelíbí, prý se mám ještě naučit ty dveře zavírat.

Byli jsme se proběhnout na louce, jako každý den. Chodíme okolo zahrádek a okolo vysokého plotu nějakého areálu, kde hlídá obrovský pes, velký jako medvěd. Jmenuje se Sorbon. Kdokoliv projde okolo, tak štěká a skáče na plot, který rve zubama a chová se jako pominutý. Ten plot je dvojitý, aby ho neprokousal.

Když jsme se vraceli z procházky, jeho páníček ho honil po areálu a chtěl ho na noc uvázat na řetěz. Jeho kolega však zapomněl dovřít vrata a pes vyběhl ven. Na chvíli se zarazil, protože nikdy venku mimo areál nebyl.

Moji páníčci už tušili co se stane, proto mě panička schovala pod sebe tak, že mi nekoukala ani tlapka. Sorbon se k nám otočil, vycenil tesáky a rozběhl se přímo k Sáře. Zakousl se jí do krku, ona se mu vytrhla a přeběhla přes silnici. Sorbon jí skočil na záda a začal ji kousat. To už ale přiběhl páníček, chytil ho za krk a odhodil. Jeho pán ho chvíli honil a zahnal zpátky za vrata.

Díky tomu, že má Sára hustou a huňatou srst a silný kožený obojek, neprokousl jí krk. Byla ale pokousaná na zádech, tekla jí krev. Myslela jsem si, že jsou všichni psi kamarádi, ale teď už vím, že se mezi nimi najde takový zlý, agresivní a hloupý pes, který bezdůvodně napadne psí holku.