Když mi bylo 7 měsíců...

Zase jsem o kousek povyrostla a už jsem stejně velká jako Sára. Už dávno nemám štěněčí srst, kulatí se mi hlava, ocásek který byl jako proutek je už dávno osrstěný. Kožich mám hebký a lesklý.

Dokonale se mi podařilo zlikvidovat zahradu, vyhrabat pár děr, sežrat dvě solární lampičky, sklidit všechny kytky, co měla panička v květináčích, poskákat sousedovic fasádu (ty motýli a mouchy, co po ní lezou mě fascinují).

Vyhrabala jsem ze skalky sošku Elfa, kterou jsem rozbila, jak jsem ji táhla k sobě do pelechu. Byla to víla s křídly a pítkem pro ptáčky. Byla tam také velká želva, blbě koukala, té jsem jenom okousala nohy. Všecky čtyři. Ohryzala jsem lavičku a sežrala paničce kaktus.

Čekám na páníčka celé dopoledne než přijde ve dvě hodiny z práce, a tak se někdy trošku nudím. Sára si se mnou chvilku hraje, ale potom si zaleze a chrní. Tak třeba strhnu z plotu stínovku a kus jí roztrhám. Panička měla ve dvou květináčích krásné, velké japonské javory. Jeden byl žlutý a druhý tmavě červený. Už je nemá. Tak se mi líbily, že jsem si všema větvičkama pěkně vystlala pelech. Zbyly tam jen ohlodané kmínky.

Ale jinak jsem hodná holka. Vždycky se přimazlím a že se mazlit dovedu. Dávám pusinky a pacičky a páníčci mi to odpustí. Umím se i stydět. Včera jsem sebrala ze stolu páníčkovi flash disk. Hledal ho půl dne a potom ho našel u mě v pelechu zkousaný do kuličky. To se ale fakt naštval a dlouho se mnou nemluvil.

Byli jsme se podívat s páníčky v lese. Byla tam srnka! Páníček ji uviděl první, chytil nás obě za obojky a chvíli jsme jí pozorovali, než si nás všimla. Civěly jsme se Sárou jak v tranzu, přikrčené za stromem. Škoda, že nás nepustil, to bychom jí prohnaly, ale v lese nesmíme moc odbíhat.